Do starověké literatury patří starověká orientální literatura, antická řecká literatura a latinská římská literatura.
1) Starověká orientální literatura
Mezi 4 000 - 3 000 lety před n. l. se začaly kolem velkých řek Eufratu,Tigridu, Indu, Gangy, Brahmaputry a Nilu rozvíjet první městské státy s vyspělou kulturou a tedy i písemnictvím.
Sumerská literatura
Jde o oblast mezi řekami Eufrat aTigrid - Mezopotámie. Sumerové vymysleli klínové písmo - nejstarší písmo na světě. Písmo tesali do kamene, nebo ho ryli do hliněných destiček.
Díla:
Epos o Gilgamešovi*
- nejstarší dochovaná literární památka
- vznikl 2 000 let před n. l.
Hymnus na Ištaru
- milostná píseň o bohyni lásky a války
Chamurabiho zákoník* - Chamurabi*
- právnický spis z 18. stol. př. n. l.
Egyptská literatura
Vznikla 4 000 let př. n. l. Egypťané zaznamenávali své texty pomocí hieroglyfické a hieratické (obrázkové) písmo. Hieroglyfickým písmem se psalo na kamenné desky a hieratické (jednodušší) se používalo při psaní na papyrus za pomoci třtinového pera.1 Egyptské písmo se začalo používat někdy mezi 3200 – 3000 lety př. n. l. Poprvé bylo objeveno jako motiv na keramice, ale také ho nalézáme na stěnách pyramid (hroby králů). Egyptská literatura měla náboženský charakter.
Díla:
Achnatonův hymnus na slunce* - Achnaton*
- vznikl v 2. tisíciletí př. n. l.
Milostné písně
- pro obveselení panovnického dvora
Egyptská kniha mrtvých*
- rady pro zemřelé
Vlastní životopis Sinuhetův* - Sinuhet
- vznikl v 2. tisíciletí př. n. l
Naučení - Ptahhotep
- soubor moudrých rad otce synovi
Hebrejská literatura
Tvoří most mezi orientální a evropskou literaturou. Vznikla 1 000 př. n. l. Obohatilo světovou kulturu o soubor památek - Bible* neboli Písmo svaté - původně šlo o náboženské texty, které křesťanství označilo jako Starý zákon.
Indická literatura
Rozvíjela se na rozsáhlém území zejména dnešního Pákistánu a Indie a jejím centrem se stala povodí řek Indus a Ganga (2500 př.n.l.). Indická literatura vycházela z náboženství védských Indů, z bráhmanismu, hinduismu, džinismu a buddhismu. Náboženská díla jsou zpracována uměleckou formou a umělecká díla mají náboženský obsah. Nejstaršími indickými památkami slovesného umění jsou védy - posvátné vědění. Ve védách Indové velebili své bohy, většinou zosobněné přírodní úkazy a síly, např. Ušas (Jitřenka), Agni (oheň). Védy napsané védským jazykem, pak sánskrtem, zvláštním veršem vyjadřovaly představy nejstarších obyvatel Indie o světě a vesmíru. Rozsahem jsou védy asi šestkrát větší než bible.
Díla:
Mahábhárata* - Vjása Uspořadatel*
- vnik 4. stol. př. n. l.
- nejrozsáhlejší hrdinský epos ve světové literatuře - má 100 000 dvojverší
- jedná se o soubor mýtů, legend a nábožensko- filozofických úvah
Bhagavadgía*
- znamená Zpěv Vznešeného
- jde o část skladby Mahábhárata
Rámájana (Putování Rámovo)* - Valmíki*
- vzniklo v 1. pol. 2. stol. n. l.
- oslava života a činů kóšalského prince Rámy
Kámasútra - Mallanág Vátsjájan
- vznikla na počátku n. l.
-příručka o milování určená pro bohaté měšťany
Čínská literatura
Tato litratura se rozvíjela v oblasti řek Chuang-che a Jang-c´-ťiang od 12. stol. př. n. l. Nejstaršími písemnými záznamy jsou nápisy na věštebných kostech. Literatura má nábožensko-filozofický charakter - vliv konfucianismu, taoismu a buddhismu.
Díla:
Kniha písní - Š´-ťiang
- nejstarší sborník čínské poezie - obsahuje milostné, obřadní, pracovní, oslavné a náboženské
- je sočásti Pěti knih z 12. - 7. stol. př. n. l.
Hovory - Konfucius (Jun jü)
- vznik v 5. stol. př. n. l.
- jde o výklad konfucianismu ve 20 knihách - dialogy Konfucia s jeho žáky
Tao-te-ting - Lao-c´
- vnik 6. sol. př. n. l.
- kanonická kniha o Cestě Tao a její Síle
- 81 krátkých, z části veršovaných kapitol, je kladen důraz na harmonii člověka a přírody - zříci se společenského života
Perská literatura
Rozvíjela se v 7. stol. př. n. l. na území Íránu. První záznamy perštiny se dochovaly v klínových záznamech vytesaných do skály ve 4. stol. př. n. l.
Díla:
Avesta* - Zarathuštra*
- sborník náboženských textů z 8. - 3. stol. př. n. l. (písemný záznam je až z období 4. - 6. stol. př. n. l.
- o povinnosti člověka přispívat k vítězství dobra - princip dualismu - boj dobra a zla
- obsahuje 17 rituálních písní (Gháta), modlidby, kázání, náboženské předpisy, báje o íránském
pravěku, chvalozpěvy na bohy a poučení o hospodářství
2) Antická literatura
Jižní část Balkánského polostrova se někdy ve 2. tisíciletí př. n. l. stala vlastí řeckých kmenů. Od severu chránily zemi nepřístupné hory proti vpádům barbarů, na východě a jihu se otvíralo morě pro čilý styk s vyspělými asijskými kulturami a Egyptem. Řekové vytvořili osobitou kulturu, která významě ovlivnila rozvoj evropské vzdělanosti. Řekové vycházeli z lidových tradic.
Řecká literatura
Jedná se o období 8. stol. př. n. l. - 2. a 1. stol. př. n. l. Literaturu tohoto období dělíme na archaické, attické a helenistická. Řecká literatura má typické rysy, jedním z nich je, že jednotliví spisovatelé produkovali díla pouze jednoho žánru, takováto specializace, především v počátcích literatury je relativně netypická, lze z toho usuzovat, že spisovatelé nebyli profesionálové a že literatura nebyla, alespoň v počátcích, provázána se státní mocí. Literatura je pojímána jako druh recitace, zpěvu a později i divadla, čili nebyla zaměřena pouze na určitou (gramotnou) část populace, ale prakticky na všechny lidi. Tyto zvyky byly opuštěny až v helénismu, kdy do řecky psané literatury vstoupila velká část vzdělaného světa a řečtina se stala jazykem vzdělanců. Zvláštností této literatury je také velká provázanost s filosofií, jejíž vliv se neprojevuje pouze ve vědeckých spisech, ale i v poezii a ostatních literárních oborech. V Řecku se stalo zvykem, že při mnoha událostech (např. náboženských oslavách) byly vyhlášeny soutěže, kde byli nejúspěšnější autoři, zpěváci, tanečníci atp. odměňováni různými cenami. Tyto ceny byly velmi prestižní a spisovatelé si jich velmi cenili.
Doba archaická
Pro toto období je typická jazyková roztříštěnost děl, to bylo způsobeno dvěma základními faktory. Prvním z nich je roztříštěnost Řeků na jednotlivé kmeny a jejich odlišná mentalita a druhým jsou možnosti jednotlivých jazyků, respektive nářečí. Lze tvrdit, že jednotlivá nářečí byla literárně schopna obstát pouze v té oblasti, která vyhovovala danému kmenu. Základními nářečími byla iónština, dórština, lesbijská aiolština, a attičtina. Iónštinou byla psána většina hrdinských eposů, typickým příkladem je Homér. Dórské nářečí se projevilo především ve sborové lyrice a jeho vliv tedy směřoval spíše ke zpěvu. Lesbijská aiolština pochází z ostrova Lesbos. Prakticky lze tvrdit, že v tomto období byl položen základ všech řeckých stylů a druhů literatury. Ty se samozřejmě v dalších obdobích rozvíjely a vyvíjely do dalších specifických útvarů. Problémem je, že především z období počátků se zachovalo velmi málo děl a je tedy dost těžké hledat literární kořeny jednotlivých děl.
Díla:
Ilias a Odyssea* - Homér*
- asi z 8. stol. př. n. l.
- jsou nejrozsáhlejšími eposy řeckého bájesloví
- Ilias je odrazem skutečných událostí. Vypráví o bojích Řeků proti
maloasijskému státu Troja, jemůž se také říkalo Ilion - nelíčí průběh celého,
omezuje se jen na jeho závěr
- Odyssea navazuje na Iliadu. Vypráví o bloudění jednoho z účastníků trojské
války, ithackého krále Odyssea
- Znaky homerského eposu: -> a) rozsáhlá veršovaná epická skladba o
významných událostech
b) bohatá dějovost (mnoho postav, určité místo a více dějových linií
c) popisné pasáže i lyrický vložky
d) členěn do zpěvů a kapitol
e) obahuje prvky tzv. epické šíře (epiteta přirovnání, detailní popisy), které
zpomalují děj
f) hlavní postavy jsou výjimeční hrdinové, nositelé příběhů
g) zdrojem je ústní lidová slovesnost a mýty
Bajky*- Ezop*
- 6. př. n. l.
- zvírata, rostliny i věci jednají jako lidé - mají vždy přisouzeny nějaké vlastnosti (chytrá jako liška, pilná
jako včela)
- záměrem bajek je poučit člověka
Milostné písně - Sapfó*
- dochovaly se jen zlomky této poezie - recitované básně byly doprovázeny hrou na lyru
- básnířka Sapfó (asi 627-568 př.n.l.) je nejslavnější řecká lyrická básnířka, žila na ostrově Lesbos,
zavedla do poezie tzv.sapfickou strofu, ve starověku byla nazývána desátou Múzou
Anakreonteia - Anakreón*
- 2. pol. 6. stol. př. n. l.
- milostná lyrika opěvující lásku, ženy a zpěv
Doba attická
Díla:
Latinská římská literatura.
Připravuje se :-)
1Papyrus byl předchůdce papíru – vyráběl se z rostlin nesoucí stejné jméno. Tyto rostliny dorůstají výšky až 6 metrů. Stvoly papyru se oloupaly a nařezaly asi na 40 cm dlouhé tyče, ty se rozřezaly podélně na tenké proužky. Proužky se pak kladly vedle sebe na tvrdou podložku tak, aby se mírně překrývaly. Přes tuto vrstvu papyrusových proužků se kladla druhá vrstva. Důležité bylo, že první vrstva se kladla svisle a druhá vodorovně. Vrstvy byly poté lisovány a uhlazovány. Výsledný papyrus měřil přibližně 50 cm.
Pozn. Díla a autoři označené * najdeš ve čtenářském deníku
Literatura a zdroje:
BALAJKA, B. Přehledné dějiny literatury. Vyd. 5. Praha: Fortuna, 2000, 239 s. ISBN 80-7168-717-0.
SOCHROVÁ, M. Český jazyk a literatura:
literatura, český jazyk, čtenářský deník, cvičení z českého jazyka. 1. vyd. Havlíčkův Brod: Fragment, 2007, 88, 104, 140, 126 s. ISBN 978-80-253-0468-6.
http://www.egyptia-d-m.estranky.cz/clanky/papyrus.html
http://honza.kolinsky.sweb.cz/indickaliteratura.htm
https://cs.wikipedia.org/wiki/Literatura_starov%C4%9Bk%C3%A9ho_%C5%98ecka#Alexandrijsk.C3.A9_obdob.C3.AD
Zdroje obrázků:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Kl%C3%ADnov%C3%A9_p%C3%ADsmo
http://www.szsmb.cz/admin/upload/sekce_materialy/Staroorient%C3%A1ln%C3%AD_st%C3%A1ty.pdf
http://ibnwarraq.ivcrn.cz/2015/03/25/islamo-skeptikovo-desatero/
Žádné komentáře:
Okomentovat